CROCIFISSO IN SALA MENSA (ukrizovan v jidelne).
Dnes se usmivas vylekany, pozitri budes jako ja. Ja uz budu jinde.

TERRA (zeme).
Nenavidim zem, ve ktere jsem se narodil. Ta stejna zem, ktera me svazuje, ve ktere jsou vytyceny hranice toho, co je nam dovoleno. Oni me na okraj nedostali, utekl jsem tam sam, pocitam dny, cekam horecne pohromu, po ktere volam vzpurny.
 
COTIDIE MORI (umirat kazdý den).
Zrozen z kruteho nebo lhostejneho luna. Kazdou dalsi minutu. Zit znamena umirat. Rodim se a umiram, Jak dlouho jsem zil? Nic, co by trvalo dele nez chvili. Iluze a litovani, ktere se tykaji casu minuleho ci budouciho, ktery mi nepatri. Ale neskryvam se, ne, nehledam utechu: divam se na zem a ne zpet. Nedivam se zpet. Umiram kazdy den.
 
IL MODO, IL MOTIVO, IL FINE (zpusob, duvod, cil).
"Bojovat vrdy se sklonenou hlavou muze skryvat tragickou neschopnost tu hlavu zvednout a zvazit nejlepsi zpusob bojovani". Duvod, pro ktery se clovek rozhodne bojovat. Cil, pro ktery se bojuje.

 
L’UNA O L’ALTRA (jedna nebo druha).
Je prede mnou. Prilis. Vidim rozsirene zily, uzke. Jako by ta pulzujici krev byla moje. Tentokrat mi muj cynismus neni na nic. V jeho gestu se moje sliny zastavi. Spolu s myslenkou, ze jen nahodou ten kluk nejsem ja. Spolu s myslenkou , ze kvuli necemu ten kluk nejsem ja. Nejsem ja.
 
UOMO QUALUNQUE (obycejny clovek).
Kup si pohodli v supermarketu, utop se v jinych. Ztrat sam sebe se svou bolesti. Vubec si neklades problem, co se stane uvnitr tebe, ztraceny ve tvem hedonistickem vnejsku. Zapri sam sebe, aby ses nemusel povazovat za odlisneho.
 
DUE GRAMMI DI RIVOLUZIONE (dva gramy revoluce).
Fraska pokracuje, revoluce zemrela v ustech plnych retoriky tech, kdo ji povazuji za zvast, vychloubani, ne-skutek. Je to jenom soucast, ta tvoje, nesnesitelneho spolecenskeho divadla. Jsi to, proti cemu jsi myslel, ze bojujes, stal se z tebe ten, koho oni chteji. Prohral jsi, vsichni jsme prohrali.
 
OGNI MIO GESTO (kazde me gesto).
Jeho hlas se znovu ozyval. Ja, nehybny, uprosted: "Dnes v noci tak nebudes spat". Protoze to, co bylo tenkrat před nami, bylo jen znameni, vyryte ve svedomi, nepopritelna pritomnost. Udelal jsem pitvu kazdeho meho gesta, zvazil jsem kazde me slovo, ale rozdily mne vzdalovaly od vzpominky me totoznosti. Rekl jsem si:"Noci, udelej noc i ze mne". Nova strizlovost mi nebyla na nic. Jeho smich byl silnejsi, nez muj. Minutu po minute, nove svitani pomalu mizelo.

Translations by Zdenek Nevelik.

(BACK)